-
A jedem.... -
Voda!!! -
Můžeme... -
Saj!!! -
Je to tam...
Letošní sezóna nám začala poměrně brzy, začátkem března, tedy ihned poté, co jsme dokončili zimní úpravy na naší Zuzance (no, i když ty vlastně pokračovali po většinu sezony). Někteří z nás sice mrmlali, že ostatní ještě ani nevědí, kde mají mašiny a že v kádi s vodou zmrzneme, ale vidina toho, že po mnoho letech pořádáme na domácí půdě okrskovou soutěž, nás hnala kupředu.
Ač se to nikomu nezdálo, první okrsková soutěž a ještě navíc na domácí půdě se valem blížila. Poskládali jsme dokonce dva týmy. Již dlouho dopředu jsme dali jednomu členovi týmu za úkol zařídit na onen den pěkné počasí. Když jsme se všichni 12. května vzbudili, velice rychle jsme zjistili, že zklamal, pršelo… To nás ovšem nemohlo odradit a s plným nasazením jsme se jako domácí s týmem A pustili do boje na první pozici. První ze všeho byla na řadě štafeta, bohužel první pokus se nám nepovedl, Ondra před oknem podklouzl a seč se Jirka s Michalem snažili na bariéře a minimaxu jak mohli, Honzovi vyklouzla proudnice a na nějaký světoborný výsledek to nevypadalo. Nakonec se před tým A dostal za bouřlivého potlesku i tým B, v čele s maskotem Pošťákem. Druhý pokus již vypadal mnohem lépe a po štafetách se tým A usadil na průběžném třetím místě. Požární útoky opět zahájilo naše družstvo A. Za podpory publika jsme vyběhli k pokusu, nepodařilo se nám ovšem dobře nabrat a výsledek 31 s nám nepřišel jako nejlepší. Za malý moment se již připravoval na startu tým B, v čele s naším maskotem. Ihned na startu bylo znát, že se blíží komedie. Náš Pošťáček zdárně posílen rumem na nervy uklouzl ihned na startu, poté se zdárně zvedl a úspěšně doběhl k základně, kde popadl koš a doběhl až ke kádi, do které mu koš samozřejmě spadl. Naštěstí ovšem Radek včas zasáhl, vytáhl z kádě Pošťáka i koš, čímž zachránil nejen jeho, ale i celý soutěžní pokus druhého družstva, které nebylo diskvalifikováno pro nedokončení. Pokusy dále pokračovaly a my jsme zjistili, že počasí a nejspíš i nějaké ty nervy nám vydrží až do konce soutěže. Tudíž na prvním místě skončilo Družstvo A z Obrataně, na druhém naše Ačko a třetí byli chlapi z Kamene. A jak někdo z našich prohlásil: "Obrataň se téměř nepočítá, jelikož jsou moc rychlý, takže jsme téměř vyhráli." První pohár se velice, ale opravdu velice slavil, o to více, že Ondra ten den slavil své 20. narozeniny, takže jsme ho na jeho počest vykoupali. Zkrátka slavilo se až do ranních hodin.
Jako druhá, nás čekala 2. června Okrsková soutěž a zárověň soutěž O pohár starosty obce, obojí v Markvarci. Zde jsme se museli obejít bez Michala, který se nemohl dostavit. Soutěž doprovázelo krásné počasí a velice netradiční start od rozhodčích, který překvapil i většinu z nás. To ovšem nebyla zásadní chyba, tím byla páteř týmu, naše Zuzanka, která vypověděla službu a v nejdůležitější chvíli útoku. Prostě nám chcípla. Soutěžní pokus jsme sice dokončili, ale jelikož před znovunastartováním nebyl vytažen koš z vody a nebylo znovu nasáto, pokus se nepočítal a skončili jsme tudíž nehodnoceni.
Třetí soutěží v pořadí byl 9. června již tradiční pohár Starosty obce Věžná. Na soutěž jsme se poctivě v dešti připravili, jelikož má svá vlastní pravidla. Přímo v den akce, ale naštěstí nepršelo. Po prvním pokusu se naše družstvo usídlilo na 5. místě, které se ale většině z nás nezdálo jako zrovna ideální. Proto jsme si řekli, že druhý pokus musí jít na krev, ať s děje co se děje. Risk se vyplatil a skončili jsme druzí o pár desetinek za domácím mužstvem z Věžné. I zde probíhaly oslavy, již druhého letošního poháru, až do ranních hodin. Přeci jen dva poháry za jeden rok, je pro nás důvod k oslavě.
Další v pořadí byla 7. července soutěž o Pohár starosty Dolní Hořice. Na tuto soutěž se bohužel nemohl dostavit Jirka, proto jsme byli donuceni k improvizaci a pomohl nám na koši náš trenér Aleš. Celou soutěž doprovázelo hezké počasí, ovšem do té doby, než se náš tým postavil na start. Nejen, že zrovna nám došla voda, ale navíc po dlouhé době čekání, než nám ji přivezou, se nebesa otevřela a přišla neskutečná průtrž mračen. S pořadateli jsme se dohodli, že náš pokus odběhneme z důvodu namoknutí časomíry na stopky. Pokus se nám bohužel nevyvedl, jelikož nás opět zklamalo naše prokleté nabírání. Skončili jsme tedy až na ostudném 14. místě.
Ihned 14. července nás čekala Noční soutěž v Lesné. Tuto soutěž jsme již odběhli v našem novém složení. Dokonce nás překvapilo, že jsme kousek za startem neviděli onu pověstnou obří bahenní louži, ve které se k údivu všech ještě neztratilo žádné z dětí, které tudy v minulých ročnících běhaly své útoky. Asi to bylo tím, že jsme běželi poměrně brzo na startovní listině. Pokus to ovšem nebyl vydařený, bylo znát, že jsme proměnili tým a určitě také nebyla zanedbatelná tréma z velkého závodu a nových pozic. Problém byl v tom, že Bčko sice bylo rozhozeno, ovšem koncovky zůstaly ležet na základně a tudíž jsme již obdrželi naše druhé letošní Dčko.
Nic se ovšem nesmí vzdávat a proto jsme opět na trénink zavolali našeho staro-nového trenéra a již 21. července jsme vyrazili na soutěž O pohár starosty města Pacov. Na této soutěži nám ovšem chyběl Michal, který se nedokázal probudit z deliria oslav pomaturitního večírku, který proběhl předcházející noc. Naštěstí pomohl "starý známý" Tomáš z SDH Pacov a náš pokus mohl proběhnout. Ještě na startu nás trenér upozornil, že když dáme náš čas nejhůře za 27 s, tak platí panáky. Start se vydařil, spoje také, ovšem drobné problémy na pravém proudu znamenaly čas 28,41. To byl také náš prozatímní nejlepší letošní výsledek. Nadšení ovšem ihned lehce pominulo, když jsme zjistili, že nám o půl vteřiny utekly panáky zdarma.
10. srpna jsme vyrazili na nejhezčí soutěž sezony a to na Noční soutěž o pohár starosty obce Salačova Lhota. Vyráželi jsme velice brzo, už jako 6. sbor. To znamenalo, jak někdo podotkl, že jsme nestihli skoro nic vypít a na výsledku to bylo vidět. Útok se povedl a přes drobné problémy na pravém proudu, (ale jak Radek poznamenal, to je v Salačce naše poznávací znamení) jsme vylepšili náš rekord na 28,21. A jelikož náš tamní loňský výsledek byl 72,21, tak zlepšení bylo 44 s a to je myslím velice slušný výsledek. Jak dodali kluci z Markvarce, když budeme takhle pokračovat, tak příště vyhrajeme, ještě než nás stihnou odstartovat.
Ihned druhý den jsme velice narychlo složili, za pomoci kluků z Pacova, tým na pohárovou soutěž do Božejova. Poté, co jsme zjistili, že 4 ze 3 lidí poběží něco jiného než obvykle a to dokonce 2 z nich - Mára koš a Honza rozdělovač. Tato světová premiéra bez tréninku, nás poněkud vyděsila. Naštěstí košař a rozdělovač měli, jak někdo podotknul, ještě celou hodinu a půl na to, aby trénovali. Pokus se bohužel nevydařil a skončili jsme na 4. místě.
Letošní sezonu jsme zakončili 1. září 9. soutěží v Zárybničné Lhotě. Zde jsme zjistili, že je nás poněkud málo, takže nám naštěstí vypomohl kolega z Dolních Hořic. Ještě před startem jsme ovšem měli menší nedorozumění s místními rozhodčími a po nepatrné výměně názorů, jsme přeci jenom nastoupili na start. Byli jsme ovšem odstartováni bez upozornění, rovnou výstřelem, ve chvíli, kdy ještě polovina z nás stála otočená zády k základně. Po tomto karambolu bohužel záskok na rozdělovači nestíhal a když upadl, tak si nevšiml, že přivřel pravý proud. Proto jsme celkově skončili až na 9. místě.
I přes občasné neúspěchy bychom ale sezónu zhodnotili kladně a už se nemůžeme dočkat další. Tak hasičům zdar a doufáme, že příští rok se zase zlepšíme.