-
A jedem.... -
Voda!!! -
Můžeme... -
Saj!!! -
Je to tam...
Sezóna 2013 pro nás byl hodně zlomová a to jak v počtu odběhnutých soutěží, tak v počtu získaných pohárů. Největší zlom ale pro celý tým přineslo pořízení nového stroje. V lednu jsme se rozloučili s naší Zuzankou, páteří celého týmu a strojem, který nás přivedl k větší hasičině. Ihned po prodeji jsme se vydali za panem Válkem do Bartovic u Ostravy a objednali u něj stroj nový. Bohužel pro velké vytížení, stroj dorazil až po první soutěži. Ale o tom až za chvíli. S panem Válkem byla velice dobrá spolupráce a o tom i vypovídají výkony nového stroje. Ale teď už k samotné sezóne..
První soutěž proběhla už nezvykle brzy a to 5. května v Cetorazi. Tam nás nečekalo zrovna valné počasí, celý týden propršel a trať tudíž byla silně podmáčená. Po domluvě s veliteli byla zrušena kladina na štafetě a útok probíhal z prostorových podmínek pouze na 2 B. Na štafetu jsme si věřili, protože jsem věděli, že na útoku moc času nenaženeme. Bohužel pro nás však první pokus byl označen jako neplatný, po kontroverzním výroku našeho "starého, dobrého" známého rozhodčího. Na druhý pokus jsme do toho však šlápli a bylo z toho krásné třetí místo ve štafetách. Jak již bylo řečeno, na soutěž jsem přijeli se starou Máňou, která se chtěla po dvou letech ukázat a předvést, že ještě nepatří do starého železa. Štěstí ovšem nestálo na naší straně ani při útocích. Družstvu před námi se kvůli závadě na stroji zasekl ventil rozvaděče, skrz který se za základnu vylila celá káď. My jsme to ovšem nevzdali a udělali vše co byla v našich silách a s časem 27,10 jsem obsadili druhé místo v útocích a celkově třetí místo, což s nejslabším strojem ve startovním poli bereme jako velký úspěch.
Po celkovém doladění nového stroje, pojmenovaného SilverBlack Lady, a drobném tréninku jsme se vydali 8.6. na tradiční soutěž do Věžné. Zde jsme chtěli obhájit, nebo ještě vylepšit loňské druhé místo. Přivítalo nás tam krásné počasí, i když vlivem velkého deště během předcházejících dní i zde byla trať dosti podmočená. Soutěž se jako tradičně skládala ze dvou soutěžních pokusů. Poté, co všichni přihlížející nás zvědavě okukovali, jsme se postavili na start prvního pokusu. Bohužel po velkých problémech na spoji druhé a třetí savice jsem neměli dobrý čas. Na start druhého pokusu jsme se postavili s vidinou velkého úspěchu, ovšem z přemíry motivace se srazil strojník s rozdělovačem a strojník skončil na zemi. Po spojení sacího vedení a díky silnému stroji z toho byl výsledně druhý čas. Ovšem opět zasáhl náš "starý dobrý" rozhodčí a opět kontroverzně označil pokus za neplatný, takže obhajoba se bohužel nekonala.
Na další soutěž jsme se 29. června vydali do Bácovic. Zde nás čekalo krásné počasí i výborně připravená trať. Doufali jsme, že konečně zaběhneme pěkný čas, ale bohužel jsme měli ještě málo natrénováno a pravý proudař nestihl doběhnout na své místo a terč zasáhl až s velkým prostřikem.
Hned další týden jsme se vydali na soutěž do Dolních Hořic. Zde byl letošní ročník nově pojat jako "srandamač" a tomu jsme se my také přizpůsobili. Součástí soutěže bylo i velice netradiční přeplutí zdejšího rybníčku na loďce, ovšem bez použití jakýchkoli vesel či pádel. Na loďce se nám dařilo více než dobře a přepluli jsme rybníček nejrychleji ze všech družstev. Následně jsme spojili sací vedení, ovšem další nástrahou bylo to že veškeré vybavení za prvním Bčkem muselo být protaženo, či prohozeno včetně soutěžících oknem. Po daném signálu byl díky velké síle stroje vyražen rozdělovač skrz okno a tudíž byl náš pokus označen jako neplatný. Ale jelikož se jednalo o srandamač, tak jsme vzniklou situaci neřešili a všichni jsme si tento den užili více než dosytosti.
Další týden jsme se vydali na noční soutěž do Lesné. Na této soutěži jsme oprášili náš starý tým z minulé sezony a doufali, že zde konečně úspěšně dokončíme náš pokus. Bohužel proudaři nestihli doběhnout na svá místa a kvůli velkému tlaku na konci vedení jim proudnice vylétly z rukou a oba se zranili, naštěstí ale nijak vážně. Ke vší smůle se ještě rozbil koš, který zůstal v kádi a pokus byl tedy opět označen za neplatný.
Chuť jsme si chtěli spravit ihned další týden, na naší oblíbené trati v Pacově. Na výborně připravené trati nás přivítalo krásné počasí a poměrně silná a početná konkurence. Zde jsme museli kvůli zranění levého proudaře vytáhnout eso z rukávu a to v podání náhradníka Doktora. Pod vedením trenéra a díky jeho velké motivace: v podobě panáka pro každého zúčastněného, pokud zaběhneme čas pod 24 s, jsme se postavili na start. Soutěžní pokus se nám povedl a konečně jsme předvedli první, lepší čas sezony. Odměna, náš slíbený panáček nám sice utekl o 75 setin, to nás ovšem od mohutných oslav 4 - tého místa na večerní pouti v Eši nijak neodradilo.
27. července jsme dorazili, na pozvání předsedy PHL, na uzavřenou noční soutěž na pelhřimovské náměstí. Soutěž se konala na dlažebních kostkách a vše ještě stěžovalo velké horko, které již delší dobu panovalo. Na start jsme se připravili jako předposlední z celého startovního pole. Vlivem velké trémy z velkého závodu a premiéry na záskoku strojníka jsme zaběhli nepěkný čas začínající číslovkou 3.
9. srpna jsme dorazili na naší oblíbenou noční soutěž do Salačovi Lhoty. Zde nás ovšem přivítalo velice nevlídné počasí v podobě silného deště a poměrně velké zimy. To ovšem neodradilo přes 40 družstev, která se soutěže zúčastnila. Naše neštěstí začalo již ve chvíli, kdy si náš velitel vylosoval startovní číslo 41. To bylo totiž poslední z celého pořadí. Následovalo zabouchnutí klíčů v autě, ve kterém bylo uloženo veškeré vybavení. S velkou pomocí Fandy Kostrouna se nám naštěstí podařilo do auta dostat a začít si ještě včas připravovat věci na start. Další perličkou večera bylo, že při zahřívání mašiny klekla baterka, kterou jsme zapomněli dát před závodem nabít. V tu chvíli nás opět zachránil Fanda, kterému patří tímto obrovský dík. I přes všechny zmíněné nástrahy jsme se na start postavili a vyběhli. A bylo z toho o pár setinek, krásné 5 - té místo. Toto krásné umístění je ještě více cenné, protože jsme druhý den ráno zjistili, že rozdělovač nám běžel se zlomeným prsteníčkem na noze.
Další týden jsme dorazili do Přáslavic na slavnou trať u bývalého kravína. Na této trati nám vypomohl náš starý známý Tomáš Štiva na postu rozdělovače. Po krkolomné přípravě jsme vyběhli k soutěžnímu pokusu a po sestřiku terčů jsme zjistili, že jsem na medailové pozici. Mohl nás ještě ohrozit tým Velké Chyšky, tomu ovšem nepomohl ani druhý sporný pokus, který jim byl povolen. Z Přáslavic si tudíž vezeme první pohár za 3 - tí místo z velké soutěže.
21. září jsme vyrazili na poslední závod sezony, do Kletečné. Soutěž byla o to slavnostnější, že se zde konalo ukončení a vyhlášení celé sezony PHL. Počasí, jak to v tuto dobu bývá, nebylo příliš přívětivé a přivítal nás opět déšť. Na start jsme vyrazili v druhé polovině zúčastněných a ze soutěžního pokusu bylo krásné druhé místo mezi neligovými družstvy. Nejspíš z časových důvodů však tuto kategorii nevyhlašovali.
Uplynulou sezonu i přes některá škobrtnutí hodnotíme kladně a doufáme, že příští bude ještě lepší. Takže hasičině zdar a těšíme se na sezonu 2014.