-
A jedem.... -
Voda!!! -
Můžeme... -
Saj!!! -
Je to tam...
Tak máme za sebou první závody této sezony. Letošní okrsek se konal ve Věžné a jak už je v posledních letech zvykem, opět na nás čekalo nic moc počasí. Sice nepršelo, ale jak bylo slyšet ze všech stran, teplo také vypadá jinak. Pro první soutěž sezony jsem měli opravdu narychlo seskládaný tým. Velká opora a jistota na Béčkách Lukáš se rozhodl odstěhovat a ke smutku všech, už nestihl ani ten rozlučkový okrsek. Museli jsme nahradit i oba proudy.
Jako první začali štafety. Nastupovali jsem jako čtvrtý tým a první štafeta probíhal docela dobře, Lukáš Vlach skočil pěkné okno i přes jeho značnou noční indispozici. Na bariéře se objevila nová posila a to Kuba a nesklamala, bariéru přímo přelétl, bohužel předávka na Honzu na minimaxu neproběhla úplně hladce a ztratili jsme tím cenné vteřinky. Minimax i přes Honzovi zdravotní problémy proběhl hladce a předávka na Míšu také. Ten se ale musel ohýbat pro spadlou hadici, ale výborným během a spoji tuto vteřinku dohnal. Výsledný čas byl 83,40, což nás po prvních pokuse zařadilo na třetí místo s minimální ztrátou necelé vteřiny. Na druhé pokusy jsme nastoupili ve stejném složení, ale bariéra se skákala až napodruhé a po špatném uchopení minimaxu jsme se rozhodli nepokračovat a pokus stornovat.
Pro požární útok jsme potřebovali na jistotu alespoň čas kolem 24 vteřin, což by normálně nebyl problém, ale s těmito změnami na poslední chvíli to zase tak jednoduché nebylo. Bohužel problém nastal už na začátku, kdy spoj na rozdělovači neproběhl úplně ideálně a vše se tím rozhodilo. Rozdělovač už nedoběhl dostatečně daleko a i proudařum nějaký ten metr scházel. Po velkých prostřicích se ukázal čas 34,83, který nás zařadil na celkové třetí místo. Pohár to sice byl, ale víme, že to umíme i lépe. Příští rok pořádáme okrsek my a natrénujeme mnohem více.
Již tradičně nám třetí červnový víkend začala Pelhřimovská hasičská liga a to jako každý rok v Červené Řečici. A ani my jsme u tohoto závodu nemohli chybět. Pro tento závod jsme zvolili složení z okrsku, ale opravdu bylo znát, že trénink chyběl, takže tento závod byl brán spíše jako ostrý trénink, kdy jako úspěch bylo bráno už samotné dokončení útoku. Po drobných problémech na sání a drobném pozdržení vody, aby kluci doběhli dopředu, se na tabuli ukázal čas 26,76. Čas to není světoborný, ale je vidět, že družstvo má na lepší výkony a že příště se tu už povede lépe.
Jak je opravdu vidět, letos není náš rok a i v Bácovicích se to potvrdilo. S velitelem na dovolené jsem se do Bácovic vydali s Tomášem Štivou na výpomoc a zkusili vylepšit letošní statistiky. Bohužel na základně byl karambol s hadicemi a už se nepodařilo vše napravit a tudíž byl čas vysoko nad číslem 30 vteřin.
Začátkem července jsme zajeli opět do Hořic, kde nás přivítalo tradiční horké počasí a hlavně rybník, na který jsme se všichni opět těšili. Ale stejně jako loni se nám nepovedla lodička, která je zde zásadní a proto se nás smůla drží i v měsící červenci.
Konečně jsme to dokázali!!! Po letech dřiny a tréninku jsme konečně obsadili první místo. A není náhoda, že se nám to povedlo na naší oblíbené trati v Pacově. Jako každý rok zde panovaly tropy, ale ty byly přerušeny dvakrát průtrží mračen. Na řadu jsme šli hned jako druzí, ale nervy byly až dokonce, protože družstvo Hněvkovic B běžělo až jako předposlední a bylo o pouhých 18 setin pomalejší, než my. Jeden z cílů byl splněn.